Ekonom G - Historie

mladí a neklidní

     Softballový klub pražské VŠE vznikl na jaře roku 1996. Ve škole právě probíhal poslední semestr organizované výuky softballu pod vedením o. a. pana Pavlíčka, když tu se na našem hrišti v Bohnicích zjevil Konyša a začal lákat peníze na legitimace. Několik labilnejších jedinců tlaku neodolalo a peníze mu odevzdalo. Těsně poté jsme se odebrali na hrište a každý se postavil na nějakou tu pozici. Z původního rozestavení na svém místě (a v klubu) zůstal jen Gregory v zadním poli, Alešák buchvíkde a sehraná dvojka Thoro – Pa.ul na druhé a první metě. Tak vznikl klub Ekonom Praha.
     Asi za týden po tomto nelidském nátlaku jsme se skutečne sešli na prvním mistráku páté nejvyšší souteže ČR na pražské letenské pláni. Po dlouhém a dramatickém boji jsme po šesti směnách za postupující tmy zvítězili výsledkem 35:34 (!). Tak začala naše první sezóna.
     S bilancí tří výher a zbytku proher pak první sezóna úspešne skončila.

opojná chuť vítězství

     Nejdůležitejší změna v druhé sezóně nastala hned na začátku, když pozici hlavního organizátora převzal po Konyšovi Filip Postávka, který do té doby fungoval pouze v roli ideového vůdce zpoza oceánu. Tým se obměnil. Objevili se Jaryn, Jaris a Pajoch (ten pak zase zmizel).
     Před podzimní částí natočil Alešák veselé, dodnes nedokončené video, ve kterém Filip jako kouč pronáší ona pověstná slova: „Loni jsme skončili poslední a vyhráli jsme jenom třikrát. Snad to letos bude lepší.“ A bylo.
     Najednou začal tým vyhrávat a za celou sezónu prohrál jen třikrát. Postoupili jsme do vyšší souteže. Důvodem snad byl rapidní úbytek hloupých chyb v poli. A celkem stabilní hráčský kádr.
     Na podzim jsme vyhráli Akademické mistrovství Prahy v softballu, což překvapilo nejen nás, ale i naše soupeře. Taktika „po vyhraném utkání jeden lahváč“ vyšla nad ocekávání.

zpátky na zem

     Do nové sezóny jsme vyběhli s elánem, novými dresy, helmami a touhou vyhrávat. Bohužel to nestačilo. Soupeři byli lepší, nekdy i dost podstatně. Pravděpodobně přes zimu trénovali.
     Objevil se zčista jasna Harvard. V té dobe již fungovalo jakési zdravé jádro týmu a jen tak někoho si k sobě nepouštelo. Podivné typy, které s námi chtěli hrát vždycky hravě vyštípalo. Asi ze strachu, že je vyšoupne z jejich teplých místeček. Nikdo vlastně neví, proč jsme nevyštípali i Harvarda, ale nakonec mezi nás zapadl. Důvodem asi byla jeho dobrácká povaha spojená s buldočí vytrvalostí.
     Sluší se zmínit i památné Dobronice číslo 6, kde se sešlo tehdejší kompletní zdravé jádro týmu: Alešák, Filip, Gregory, Jaris, Jaryn, Pajoch a Pa.ul. Těch sedm príma kaleb za sebou už asi nezopakujeme. A ješte jsme ty Dobronice nakonec celé vyhráli. A to jsme se ješte seznámili s Jirkou. Ale o tom dále.
     Na podzim jsme vyhráli Akademické mistrovství Prahy v softballu, což nás již nepřekvapilo. Taktika „po vyhraném utkání jeden lahváč“ opět vyšla. Existuje dokonce zmatený videozáznam tohoto úspěchu.
     V sezóně jsme vyhráli možná tak dvakrát, ale jinak to celkem šlo. Sestoupili jsme tam kam patříme.

nová krev

     Již od prvního zápasu je jasný největší letošní problém týmu – nejsou lidi. Občas se sejdeme, občas ne. Když se ale již sejdeme, tak vetšinou vyhráváme. Úkol do Dobronic je jasný – sehnat lidi. A vyjde to. Nacházíme Michala, nadhazovače jakého jsme dosud neměli, Jirku, kterého jsem již znali ale hrát zacal až ted, a ješte jednoho Jirku, původně basketbalistu.
     Když se pak na podzimní cást všichni sejdeme, tak už zase skáčeme pres kaluže a vyhráváme. Na postup to ale naštestí nestačí.
     Na podzim jsme vyhráli Akademické mistrovství Prahy v softballu, což nás již ani trochu nepřekvapilo. Taktika „po vyhraném utkání jeden lahváč“ jsme lehce změnili na „po vyhraném utkání jedno točené“. Díky Harvarde za ten sud.

v rytmu Monetu

Pohoda a stabilita jsou klíčovými slovy celé poslední sezóny tohoto tisíciletí. Celou se podařilo sehrát se stabilním kádrem a jistými hráči na všech postech. Nejvetším zklamáním může být neúčast na vítězném Akademickém mistrovství Prahy, jejíž příčinou je asi to, že jsme neobdželi prihlášku od muže s nejdelšími prsty v okolí - Pádivky. Jinak jsme naštestí nepostoupili do vyšší souteže (komu by se chtělo?) a ani do play-off (tady důvod neznám). Díky předešlému jsme se na konci sezóny setkali s družstvy o poznání slabšími. Bylo tedy více důvodu k oslavám.
A nakonec začátek: podzimní sezóna v roce 2000 (poslední v pětiletce) začala několika vydařenými pitkami v kavárně Monet, kterou milý majitel byl nucen ješte před koncem uzavřít. Čert ví, co bylo důvodem. Vzpomínat na něj budeme my i tramvaj číslo 26 a posvátná softácká čepice.

2001

Techno-rock

Největší změnou této sezóny bylo zlepšení komunikace. Nestalo se ani jednou, že by na zápas přišlo málo lidí, nebo by někdo netušil, že se hraje. Zkrátka a dobře hromadné týmové e-maily s potvrzováním účasti nám pomohly (podobně jako mobily) vyvarovat se zbytečných nedopatření.

Ne, že by jsme předtím e-mail neznali, ale až nyní bývali všichni přes den v práci a tak komunikace svištěla tak jak měla.

A s ní přišli i výsledky. Pamětníci mohou potvrdit, že tak dobře jako letos jsme ještě nehráli. Stabilizovaný kádr a dostatek náhradníků - přátel na telefonu (Dejve, Petře, Francesco a Karle, díky!) - nás vybičoval k neuvěřitelným výkonům a nakonec i k tomu tolik vytouženému postupu.

Navíc si někteří z nás uvědomili (třeba Pól), že plácat se dál v nejnižší soutěži nemá smysl a slovům jako tréning nebo zimní příprava se přestali vysmívat podobně jako dříve příkladům s dvoucifernými sčítanci.

Zdůraznit je třeba manažersko-bafuňářská role Thora, která se ukázal jako opravdový táta týmu. Manďák získal po letech opravdu důstojného nástupce. Krásné webové stránky se pak staly dílem Jiřiny. Zkrátka klobouk dolů, chlapci!

Bafuňář Thoro zařídil na příští sezónu navíc hřiště Meteoru. Dokonce s tamními děvčaty můžeme trénovat. A některá jsou v repre!

Budoucnost nám leží u nohou.

Pa.ul