II. Základy hry

Softbalové družstvo tvoří devět hráčů. Úloha každého z nich je dána jednak pevným pořadím, v jakém postupují během útoku na pálku, jednak vžitým rozmístěním v poli při obraně. Soutěžní pravidla připouštějí s určitým omezením střídání hráčů náhradníky; zásadou je že střídající musí vždy nastoupit na místo vystřídaného v pálkařském pořadí. Družstva soupeřů se během zápasu střídají v útoku a v obraně - domácí družstvo nastupuje obyčejně na začátku zápasu do obrany.

A - Úkoly hráčů v obraně

Družstvo obránců se rozmístí v poli; pravidla u většiny z nich neurčují přesně místa, kde mají obránci stát, proto se jejich umístění řídí hlavně taktickými požadavky.
Základem softbalového hřiště je vnitřní čtverec, tzv. vnitřní pole, o straně l8,30m (obr.). V každém rohu tohoto čtverce je umístěna meta o výšce několika cm, vyrobená z měkkého materiálu. Mety jsou většinou čtvercové a jejich přesné rozměry stanoví pravidla. V jednom rohu vnitřního pole leží domácí meta; další mety jsou pak číslovány proti směru hodinových ručiček: 1., 2. a 3. meta. Prodloužíme-li strany vnitřního čtverce vybíhající dál za 1. a 3. metu, dostaneme polopřímky vymezující mezi sebou plochu celého softbalového pole. Části ležící mimo vnitřní čtverec se říká vnější pole. Směrem od domácí mety je pole omezeno vzdáleností 70 metrů nebo ohrazením hřiště. Zhruba uprostřed vnitřního pole je označena nadhazovací meta, od ní vede nadhazovací čára k domácí metě, za domácí metou je vyznačeno území chytače. Po obou stranách mety jsou vyznačeny obdélníky - území pálkaře. Obvyklé postavení pálkařů je znázorněno na obrázku.
V zápisech o průběhu utkání v tabulkách se jednotliví hráči obrany označují číslicemi 1 až 9. Kromě toho se užívá pro každou pozici v obraně zvláštního názvu a zkratky.
1 - nadhazovač (zkratka P) - je klíčovým hráčem obrany. Jeho výkonem je do velké míry ovlivněn úspěch celého mužstva. Úkolem nadhazovače je hodit míč tak, aby proletěl vymezeným prostorem nad domácí metou (tzv. pálkařskou zónou) a pokud možno nebyl odpálen pálkařem, který stojí připraven vedle této mety. Přitom způsob nadhozu je poměrně přesně stanoven pravidly hry: nadhazovat se smí pouze spodem, nadhazovač se musí až do vypuštění míče nohou dotýkat nadhazovací mety atd. Pochopitelně dobrý nadhazovač, který svými prudkými, technickými nebo přesně umístěnými nadhozy nedovolí soupeři odpálit, je velkou oporou družstva. Typickými vlastnostmi nadhazovače jsou výbušnost a rychlost.
2 - chytač (C). Druhou z hlavních opor obrany je chytač. Jeho místo je za domácí metou, těsně za pálkařskou zónou. Prvním úkolem tohoto hráče je chytat nadhozené míče, které projdou za pálkaře. Zatímco hra nadhazovače je do velké míry individuální, chytač je duší kolektivní hry týmu. Vede nadhazovače celým zápasem a spolupracuje s ním při vyřazování pálkařů. Kromě toho jej jeho pozice, z níž má ze všech hráčů nejlepší přehled, předurčuje k řízení celé obrany a k určování okamžité taktiky. Na místě chytače hraje obvykle nejzkušenější hráč družstva - mezi jeho hlavní zbraně by měla patřit chytrost, schopnost rychlého rozhodování, rozvaha, klid, autorita u spoluhráčů a v neposlední řadě také dokonalé a technicky čisté zacházení s míčem.
3 - první metař (1B) je kromě nadhazovače a chytače nejčastěji hrajícím hráčem v poli. Většina přihrávek v poli směřuje na první metu, proto je třeba aby první metař uměl bezpečně chytat i méně přesné míče. Výhodou je tělesná výška, umožňující velký dosah do všech stran.
4 - druhý metař (2B) hraje ve většině případů ve spolupráci s šortem u druhé mety. Ve hře většinou přihrává nakrátko, silná paže není proto u tohoto hráče tak důležitá. Hra na druhé metě mnohem častěji vyžaduje celkovou rychlost a dobrou koordinaci pohybů.
5 - třetí metař (3B) hraje v tzv. " horkém růžku". Nejprudší odpaly většiny pálkařů směřují totiž právě ke třetí metě. Hráč na třetí metě by měl mít rychlé reakce, měl by se umět rychle pohybovat a prudce házet.
6 - spojka, šort (Ss) spolu s druhým metařem vytváří rychlé a poměrně náročné akce u druhé mety. Z této dvojice by měl šort rychleji házet, obvykle na tomto místě hrává zkušenější z obou hráčů.
Vnější polaři:
7 - levý polař (LF), též dlouhé pole
8 - střední polař (CF)
9 - pravý polař (RF) krátké pole Úkolem vnějších polařů je chytat dlouhé odpaly a míče, které po zemi prošly z vnitřního pole. Tato místa jsou velmi náročná na pozornost (nehraje se tak často, ale hra by měla být stejně bezchybná), na odhad, sprintérské schopnosti a velkou sílu i přesnost házení. Levý polař bývá obvykle nejrychlejší běžec z těchto hráčů, střední - protože z boku řídí hru obou svých spoluhráčů - pak ten nejzkušenější.

B - Zahájení hry

Po nastoupení jednoho ze soupeřů do pálkařského území dá rozhodčí pokyn ke hře. Nadhazovač stojí na nadhazovací metě, chytač připravený ve svém území. Při dobrém nadhozu (tzv. strajk) musí míč proletět alespoň částí nad domácí metou, ve výšce mezi pálkařovými koleny a rameny. Nadhoz směřující mimo tuto zónu je prohlášen rozhočím za špatný, tzv. ból. Pálkař smí odpálit jakýkoliv nadhoz bez ohledu na to, zda jde o strajk či ból.

C - Body a autování

Cílem hráčů útočícího družstva je docílit co největšího počtu bodů, úkolem obránců je vyřadit útočníky ze hry - autovat.
Pálkař (člen útočícího družstva) se snaží odpálit některý z nadhozů do pole. Odpal mimo pole se nepočítá - míč se vrací do hry a nadhazovač, pokud nemá už dva strajky, si přičte k dobru strajk. Nepodaří-li se pálkaři odpálit ani třetí strajk, je vyřazen (s výjimkou určitých okolností blíže určenými podrobnými pravidly, kdy se může i po třetím neodpáleném strajku získávat mety), odstupuje z pálkařského území a na jeho místo nastupuje další hráč z pálkařského pořadí. Obránci si přitom přičtou k dobru jeden aut.
Dokáže-li však pálkař některý z nadhozů úspěšně odpálit do pole, odloží pálku a snaží se co nejrychleji doběhnout alespoň na první metu. Hodí-li nadhazovač čtyři bóly dříve než pálkař odpálí nebo je vyautován, získává útočník první metu zdarma. Pálkař může být autován dvěma základními způsoby: jednak třemi strajky, které se mu nepodaří odpálit, jednak s tím, že některý z polařů chytí jinak dobrý odpal přímo ze vzduchu. Ale ani dobrý, polaři nechycený odpal nezaručuje pálkaři - teď už vlastně běžci - bezpečnost. Opět existují dva základní způsoby, jak mohou polaři běžce vyautovat. Jednak se ho mohou kdekoliv mezi metami dotknout rukou držící míč či přímo drženým míčkem (v bezpečí je jedině tehdy, dotýká-li se některé neobsazené mety) - to je aut tečováním; jednak v případě, že běžec je pravidly nucen běžet na nějakou metu, se může obránce držící míč dotknout této mety dříve, než na ni běžec doběhne - to je nucený aut nebo tzv. zašlápnutá meta.
Jestliže tedy pálkař úspěšně odpálí a běží na první metu, snaží se obránci, je-li to možné, míč zachytit a přihrát jej obránci na první metě, který se dotýká své mety. Bude-li míč v jeho ruce dříve, než se běžec dotkne mety, jde o nucený aut.
Podaří-li se běžci dosáhnout mety, může se rozhodnout, zda bude hned usilovat o získání další mety (například při chybě obrany) nebo zda se spokojí se získanou pozicí. Postupuje-li dál, může být pochopitelně autován; rozhodne-li se zůstat, je dočasně v bezpečí, avšak k další metě smí vyběhnout teprve tehdy, až nadhazovač provede další nadhoz. Pokaždé, když se uvolní místo na pálce po pálkaři, který byl autován nebo úspěšně odpálil a dostal se na některou z met, nastupuje následující pálkař. Pálkařské pořadí je pevně stanoveno před zahájením hry a během celého zápasu je družstvo povinné je dodržovat. Hlavním cílem útočníků je postupně oběhnout celé vnitřní pole a po řadě se dotknout všech met (v pořadí 1.,2.,3. a domácí) - samozřejmě mohou postupovat po částech, při odpalech svých následujících spoluhráčů. Za každého hráče, který docílil celého oběhu, si útočící družstvo přičte bod do celkového skóre.
V okamžiku, kdy družstvo v obraně docílí třetího autu, vyměňují si soupeři úlohy - dosavadní pálkaři nastupují do pole a obránci na pálku. Část hry, kdy družstva vystřídají obě úlohy (tedy dvakrát tři auty), se jmenuje směna, inning. softbalové utkání se hraje na sedm inningů.