VII. Závěr

Na tomto místě bývá zvykem knihu uzavřít, shrnout a ukončit. Rádi bychom, aby pro většinu z těch, kdo ji přečetli, bylo toho místo naopak začátkem - začátkem radosti z hlubšího poznávání nového sportu, ze společné práce a úspěchů ve sportovním kolektivu. Proto se domníváme, že bude užitečnější, jestliže místo závěru uvedeme několik rad a pokynů, které pomohou těm, kdo by rádi začali softbal hrát.

Vybavení

Z tohoto hlediska není softbal příliš náročným sportem - jedinou častější investicí jsou míče. Nejdůležitější součástí polařské výstroje je bezpochyby rukavice. Měla by být vyrobena z pevné kůže, s dostatečně velkým košem. Tvar rukavice je třeba vyzkoušet - koš musí mít správný tvar, aby míč skutečně "lapal" (ve své horní části). Rukavice s míčem by měla jít snadno zavřít, aby v ní míč držel a nevypadával - většina rukavic však získá tuto vlastnost až časem, kdy kůže dostatečně změkne.

V současné době jsou u nás k dostání kubánské rukavice Batos, jejichž tvar je vcelku vyhovující (zejména u typu se skládaným košem), horší je to s kvalitou materiálu, který dlouho nevydrží. U rukavic z dovozu, kdy jde obvykle o větší peněžitou částku, je třeba dobře vybírat a zkoušet. Pro softbal vyhovují lépe větší rukavice; důležité je, aby se zavírala na správném místě - celá kolem míče v koši a neohýbala se na palci nebo mezi prsty.

Míče se vyrábějí v zásadě dvěma způsoby - s korkovým nebo namotávaným středem. Korkové míče jsou většinou levnější, ale jejich nevýhodou je nižší trvanlivost. Pokud korkový míč praskne, míž ztratí tvar a nedá se s ním hrát. Navíjený střed bývá obvykle zhotoven z kapokových vláken. Kapokový míč hraním jen pomalu měkne a tvaruje se jen pozvolna. Povrch míčů bývá kožený; tzv. "vodotěsné" míče s umělohmotným povrchem se neosvědčily, protože málo vydrží a praskají. V současné době bývají u nás čas od času k dostání kubánské kožené korkové míče. Jejich kvalita je vyhovující, jsou však o něco měkčí, pomalejší a méně odolné než míče předních světových značek.

Výběr pálky je naprosto individuální věcí. Ve vybavení družstva by měl být dostatek pálek, tak aby mezi nimi každý měl tu svoji. Bohužel v současné situaci není snadné tomuto požadavku vyhovět. Při výběru je rozhodující: délka pálky, celková váha a rozložení hmoty, objem v nejširším místě a šířka rukojeti. Délku a váhu volíme podle síly pálkaře - kratší a lehčí se lépe ovládá, ale odpaly mají menší energii. Každý pálkař by tedy měl mít takovou pálku, kterou bezpečně "utáhne". Pálka s těžištěm na konci má při rotaci větší moment; hůř se ovládá, ale je pádnější, svižnější. Naopak pro přesné nárazy (pohyb spíš zezadu dopředu) je vhodnější těžiště uprostřed pálky. Průměr pálky by měl být co největší - široká pálka umožňuje mnohem přesnější trefování míče. Rozhodující je samozřejmě objem v poslední třetině; mohutné pálky lahvového tvaru, stejně široké po celé délce, jsou vhodné snad jen pro opravdové siláky. Také síla držadla je důležitá: tenčí držadlo umožňuje lepší práci zápěstí při odpalu a přetočení, a tím i pádnější švih. Naopak o něco silnější rukojeť zlepší ovládání pálky. Do velké míry ovšem záleží na chuti a pocitu pálkaře.

Nejobvyklejším materiálem pro výrobu pálek je v dnešní době dural. Dřevěné pálky jsou kvalitou zcela ekvivalentní, i přes opatrné zacházení však hrozí nebezpečí, že se zlomí. Také po této stránce záleží na osobním přání pálkaře. Díky nedostupnosti nových pálek se však u nás používají téměř výhradně pevnější kovové.

Oblečení

Boty používáme buď fotbalové - kopačky nebo speciální baseballové a softbalové "spajky" s kovovými výstupky na podrážce. Tenisky nebo sálové tretry s hladkou podrážkou jsou vhodné pro rekreační hru, ale hlavně na vlhkém povrchu nepříjemně kloužou. Výhodou těchto bot a gumotextilových kopaček pro hru začátečníků je však větší bezpečnost - hůř se s nimi dá způsobit zranění při špatném slajdu nebo nešikovné práci nohou. Proto by měl každý trenér dbát na to, aby boty s kovovými kolíky nosili jen zkušení hřáči.

Vnitřní ponožky by měly být bavlněné, případně froté, dobře sající pot. Přes ně nosíme obvykle jednobarevné silnější podkolenky a navrch barevné stulpny, které jsou součástí dresu. Silnější ponožky jsou nutné pro ochranu kotníků při slajdování.

Kalhoty bývají zhotoveny z pevného plátna, v poslední době z pružných umělých úpletů. Měly by být dostatečně dlouhé pod kolena, aby se nevyhrnovaly. V chladnějších dnech pod nimi nosíme dlouhé spodky, které navíc poskytují účinnou ochranu při slajdech. Jako spodní prádlo jsou z hygienického hlediska nejvhodnější krátké bavlněné spodky. Užitečné jsou i slajdovací podušky z tenké prošívané látky s molitanem, které chrání zadní část těla a boky hráče při slajdování proti odření. Slajdovací podušky se upevňují kolem pasu a nosí pod kalhoty. Dají se snadno zhotovit doma, neměly by však být příliš silné, aby neomezovaly hráče v pohybu.

Spodní tričko by mělo být jednobarevné, bavlněné s dlouhými rukávy, které při slajdu bezpečně kryjí lokty. Přes ně nosíme horní část dresu - plátěnou kazajku nebo tričko z pevného materiálu s krátkými rukávy. Obě trička by měla být co nejdelší, aby se při hře nevytahovala z kalhot. Vyhrnutí třička při slajdu může znamenat ošklivě odřená záda.

Větrovka z nepromokavého silonu by měla být povinnou součástí vybavení každého hráče. Nosíme ji v chladném nebo vlhkém počasí a kdykoliv hrozí nebezpečí vychladnutí (mezi starty na pálce, po rozcvičení atd.).

Součástí dresu je i čepice se štítkem. Tady bývá kromě obtížného shánění jediným problémem příliš dlouhý štítek, který může hráči při sklonění hlavy nečekaně zakrýt výhled na míč. Čepice je neocenitelným pomocníkem zejména při hře proti slunci, stejně jako tmavé brýle.

Zvláštní vybavení

Kromě běžné výstroje potřebuje chytač pro svou hru ještě chrániče, plastron, masku a speciální chytačskou rukavici. Chrániče se vyrábějí v několika velikostech a každý chytač by měl mít vlastní, na míru. Výběr plastronu není příliš důležitý: měl by jen umožňovat pohodlné zaujmutí chytačské pozice a plný pohyb paže v rameni při házení. Zato tvar masky a její velikost a váha nejsou zanedbatelné. Masky se vyrábějí buď svařované ze silného drátu nebo vrstvené laminátové. Nejdůležitější je, aby maska umožňovala dobrý rozhled a zároveň dostatečně kryla obličej. Z tohoto hlediska nejsou běžně používané baseballové masky nejvhodnější, protože jsou příliš hutné a zakrývají výhled. Pro softbal stačí podstatně větší rozestup příček. Silné, měkké polstrování tlumí dobře náraz míče, ale zároveň vzrůstá váha masky. Proto je třeba volit (pokud je vůbec možnost volby) masku takovou, aby dostatečně chránila, ale byla co nejlehčí. Výhodu malé hmotnosti masky ocení každý chytač zejména při delší hře.

Chytač a první metař užívají v poli zvláštních rukavic, které lépe chrání dlaň proti úderům míče. Hlavním požadavkem pro tyto rukavice samozřejmě je, aby dobře chytaly - míč by z nich neměl vypadávat. V ideálním případě by měl mít každý chytač i první metař vlastní vybavení, o které se sám stará a sám je i používá.